Toto je 19. epizoda buddhistického podcastu Na hraně samsáry, ve kterém prostřednictvím tradičních příběhů, podobenství a vyprávění hledáme buddhistickou moudrost použitelnou v každodenním životě.
Tentokrát zazní příběh Prázdné rohy o síle soustředění, nečekané překážce a pohledu pod povrch věcí.
Níže si můžete poslechnout celou epizodu a přečíst si začátek příběhu.
Z příběhu
Kdysi dávno žil v Indii prostý pastevec krav a buvolů. Od dětství trávil většinu svých dnů se stádem na pastvinách. Znal stezky vedoucí mezi horami, prameny ukryté ve skalách i místa, kde tráva zůstávala zelená, přestože dlouho nepršelo.
Znal také každé zvíře ze svého stáda. Poznal je podle barvy, chůze i zvuku zvonce. Věděl, které se rádo vzdaluje od ostatních, které se snadno poleká a které se večer vrací jako poslední. Rozuměl jejich pohybům, náladám i drobným znamením, kterých by si jiný člověk sotva všiml.
V tomto byl pastevec skutečně zručný. Neuměl však číst posvátné spisy, neznal učené výklady a nerozuměl složitým rozpravám o mysli a povaze skutečnosti. Když naslouchal učencům, jejich slova mu připadala vzdálená, jako by k němu doléhala z druhého břehu široké řeky.
Jednoho dne se setkal s velkým mistrem Nágárdžunou.
Pastevec už o něm mnohé slyšel. Lidé vyprávěli, že Nágárdžuna pronikl hluboko do Buddhova učení a dokáže vést každého podle jeho schopností. Učenému člověku předával hluboké výklady, prostému pak ukazoval cestu prostřednictvím toho, co důvěrně znal.
Když pastevec spatřil mistrův klid a naslouchal jeho slovům, pocítil k němu hlubokou důvěru. Zatoužil poznat učení, které Nágárdžuna předával, a požádal ho, aby také jemu ukázal cestu.
Nágárdžuna se ho tázal, zda je zručný v meditaci, zda dovede zklidnit mysl nebo dlouho spočívat v soustředění. Pastevec přiznal, že nic z toho neumí.
Mistr se jej tedy zeptal:
„V čem jsi skutečně zručný?“
„Ve stádech a dobytku,“ odpověděl pastevec. „Tomu rozumím.“
Nágárdžuna chvíli mlčel a potom pravil:
„Pak začneme u toho, co znáš.“
Mistr mu předal meditaci spojenou s hněvivou podobou Mandžušrího, která měla buvolí tvář a mohutné rohy. Naučil ho, aby si tuto podobu představoval jasně a bez pochybností. Neměl se při meditaci považovat za obyčejného pastevce, ale měl povstat v podobě božstva, vznešeného a mocného, s buvolí hlavou a velikými rohy.
Pro mnohé žáky by taková představa byla obtížná. Pastevec však rohy vídal každý den. Znal rohy mladých zvířat, které byly ještě krátké a hladké, i rohy starých buvolů a býků, těžké, zakřivené a poznamenané časem. Věděl, jak vyrůstají z hlavy, jak se stáčejí a jak se na jejich povrchu odráží světlo.
Proto pro něj nebylo těžké představit si jejich tvar...






