Toto je 4. epizoda buddhistického podcastu Na hraně samsáry, ve kterém prostřednictvím tradičních příběhů, podobenství a vyprávění hledáme buddhistickou moudrost použitelnou v každodenním životě.
Tentokrát zazní příběh Jedna miska rýže, který ukazuje, že co začíná jako drobná nespokojenost, postupně odhalí mnohem víc.
Níže si můžete poslechnout celou epizodu a přečíst si začátek příběhu.
Z příběhu
Když Buddha pobýval v Džétavaně, v klášteře, kde často žil a učil, vyprávěl jednou příběh o mnichovi jménem Láludájí.
V té době měl v místní sangze, tedy v mnišském společenství, důležitou úlohu ctihodný Dabba Mallan. Staral se mimo jiné o rozdělování pozvání na jídlo do domů oddaných laiků, kteří zvali mnichy k obědu. Nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Některé domácnosti nabízely lepší jídlo než jiné a bylo třeba rozdělit mnichy spravedlivě, také podle jejich seniority, tedy podle toho, jak dlouho byli vysvěceni.
Bylo zvykem, že mniši přijmou přidělené místo bez řečí. Jenže Láludájí s tím měl problém. Když mu připadlo horší jídlo nebo méně kvalitní rýže, nenechal si to pro sebe. Začal si nahlas stěžovat a dával najevo, že rozdělování by zvládl stejně dobře jako Dabba, ne-li lépe.
Jednoho dne už toho ostatní mniši měli dost. Rozhodli se tedy, že mu dají příležitost ukázat, co v něm je. Svěřili mu koš s poukázkami a nechali rozdělování na něm.
Brzy se ale ukázalo, že Láludájí vůbec neví, co dělá. Nerozeznal, které domácnosti nabízejí lepší a které skromnější jídlo. Nechápal ani, jak správně uspořádat mnichy podle seniority. Když se jednou rozdělení připravilo, udělal si na zdi a na podlaze značky, aby si vyznačil, kde která skupina stojí. Jenže další den byl počet mnichů v jednotlivých skupinách jiný. Láludájí přesto trval na tom, že použije stejné značky jako včera, jako by se nic nezměnilo.
Ostatní se mu snažili vysvětlit, že včerejší rozvržení už neodpovídá dnešní skutečnosti a že rozdělení má vycházet z reálného stavu, ne z čar nakreslených na zemi. Jenže on to nechtěl slyšet. Značky přece jednou udělal správně, a tak podle něj neměl být problém v nich, ale v lidech kolem...






